22 let Sofico: Příběh dvou spolužáků, kteří chtěli – a stále chtějí – dobýt svět
Od montování počítačů na koleji přes první verzi systému Ordis až po dnešní ambici dobýt světový trh. Zakladatelé Sofico Karel a David vzpomínají na začátky, chyby i to, kam firma směřuje dnes.
Když dnes firmy řeší digitalizaci obchodu, mobilní objednávky nebo propojení ERP s e-shopem, málokdo si vzpomene, jak vypadaly začátky podobných systémů.
Zakladatelé Sofico, Karel Pečinka a David Klodner, začínali jako studenti. Komponenty na počítače vozili tramvají přes Prahu, počítače montovali na koleji a hotové sestavy pak vlakem odváželi zákazníkům.
A když přišly velké CRT monitory, zjistili, že se s nimi ani nevejdou do kupé ve vlaku.
První verzi systému Ordis pak programovali dlouhé noci – bez jistoty, že se jejich projekt vůbec uchytí.
Po více než dvaceti letech má Sofico vlastní portfolio softwarových řešení a ambici prosadit se i na světovém trhu.
O začátcích podnikání, prvních chybách i budoucnosti firmy jsme si povídali s jejími zakladateli.
Jaké jsou vaše úplně první vzpomínky na začátky podnikání?
Firma se nejdříve jmenovala GigaBajt a ještě jako studenti jsme montovali počítače.
Alza tehdy ještě nebyla, byl to Alzasoft. Komponenty jsme kupovali ve velkoobchodu 100Mega a vozili jsme je tramvají na kolej.
Tam jsme počítač smontovali a pak ho vezli MHD – autobus, metro – a následně vlakem do Svitav.
Tehdy nebyly LCD displeje, ale poctivé CRT monitory. Postupně se začaly zvětšovat a když přišly 19" monitory, zjistili jsme, že se s nimi nedá projít do kupé ve vlaku.
Tak jsme s nimi stáli celou cestu na chodbě.
To je moment, který si z těch začátků vybavím nejvíc.
Začátek Sofica spadá ještě o pár let dřív, do roku 1998.
Z té doby si vybavím hlavně ty těžké monitory, čekání v kanceláři 100Mega na Veleslavíně, než nám skladníci přinesou objednávku.
A pak klasickou trasu: tramvaj – kolej – vlak.
Z roku 2003, kdy jsme skončili v Praze a začali vyvíjet Ordis, si pamatuju kancelář v Qantu, kde jsme systém nasazovali a ladili. A také naši malou prodejnu hardwaru u kostela.
„Když přišly 19" CRT monitory, už jsme se s nimi nevešli do kupé ve vlaku.“
Jak vypadaly první roky vývoje Ordisu?
Tehdy jsme měli energii mládí. Neměli jsme děti, bydleli jsme u rodičů a měli minimum starostí.
Programoval jsem dlouho, často hluboko do noci.
První rok vývoje jsme skoro neměli žádné příjmy. Kája dělal aplikaci pro jednoho Američana a já jsem učil na částečný úvazek na obchodní akademii a VOŠE ve Svitavách.
Na to období mám ale hodně vzpomínek.
Mě osobně to strašně bavilo. Viděl jsem, že tvořím něco, co se lidem líbí a co obchodníkům pomáhá.
Neměl jsem žádné další palivo kromě vize, že z toho jednou bude skvělý produkt.
„První rok vývoje jsme skoro neměli žádné příjmy.“
Vzpomenete si na největší „fuck-up“ z prvních let?
Nikdy nedostanu z hlavy, jak špatně jsme odhadli pracnost na vytvoření první verze Ordisu.
Vypadalo to jednoduše – jedna obrazovka, pár popup oken. Bez analýzy, bez zadání, bez zkušeností.
Jenže pak jsme to začali programovat.
Museli jsme řešit import dat, komunikaci klientů se serverem nebo export objednávek. FTP komunikace na mobilním připojení byla hodně nestabilní a občas se stávalo, že objednávka nedorazila celá.
Nakonec jsme si naprogramovali vlastní HTTPS server.
A mezitím si uživatelé začali vzpomínat, co všechno tam ještě potřebují – různé ceníky, individuální ceny nebo bodový systém.
Programovali jsme a ladili skoro rok, než se systém dostal do provozu.
Velký fuck-up byly už první roky podnikání s hardwarem.
Dalo to obrovské množství práce, problémů a reklamací – a zisk z toho byl skoro nulový.
„Na začátku jsme si mysleli, že Ordis bude jedna obrazovka a pár popup oken.“
Jak vypadal software ve firmách před dvaceti lety?
Už v roce 2004 jsem si představoval moderní Windows aplikaci pro sklad, která bude většinu práce dělat sama.
Windows byly na trhu od roku 1995. Jenže realita byla taková, že většina systémů pořád běžela v DOSu.
My jsme od začátku spolupracovali hlavně s velkoobchody.
Ty firmy často budovali podnikatelé, kteří se všechno učili za pochodu. Každá firma byla v té době úplný originál.
Krabicový software jim často nestačil a nadnárodní řešení byla pro mnoho firem cenově nedostupná.
IT bylo tehdy často vnímáno jako nutné zlo. Raději se koupila další dodávka nebo přistavěl sklad.
Pomohla vám v začátcích i určitá naivita?
Určitě. Ničeho jsme se nebáli a všechno jsme si představovali jednoduše.
Dnes bych asi víc přemýšlel, jestli se pustit do vývoje komplexního ERP systému.
Ta naivita nám ale pomohla začít vyvíjet Sofix.
Díky tomu máme dnes celé portfolio produktů – ERP systém, Ordis, e-shop i další řešení.
„Ničeho jsme se nebáli a všechno jsme si představovali jednoduše.“
Jak se za těch více než dvacet let změnilo vaše přátelství?
Poznali jsme se v prváku na střední škole a nejvíc času jsme spolu trávili na vysoké – bydleli jsme na koleji, chodili na stejné přednášky a cvičení.
Byli jsme dvakrát na letní brigádě v USA. Hned první rok jsme se tam rozdělili a mně někdo ukradl doklady, takže jsem nemohl sehnat práci a docela jsem se tam protloukal.
Nakonec mi Kája sehnal práci u bratra svého šéfa. Jen mu zapomněl říct, že nemám doklady. Když už jsem tam ale přijel, naštěstí mě vzali – takže jsme zase skončili spolu
Na vysoké jsme spolu vlastně dělali všechno. Možná i proto jsme si později troufli začít podnikat.
Dodnes se scházíme s partou ze střední, jezdíme na chalupy, na hory nebo na florbal.
Kam dnes směřuje Sofico?
Ordis 3 je přepsaný od základu s dvacetiletými zkušenostmi.
Promítli jsme do něj technologické i procesní zkušenosti.
Je připravený v jedenácti jazykových mutacích a další plánujeme přidat tak, aby mohl obsloužit většinu světové populace.
Technologicky jsme dnes tam, kde jsme chtěli být. Teď nás čeká obrovská práce v marketingu.
Musíme Ordis prosadit do světa. Pak to bude důležitá meta.
Časová osa Sofico
První podnikání
Montování počítačů
Systém Ordis
Začíná vývoj systému
Vývoj Sofix
První velké projekty
Rozšiřování
Portfolio produktů roste
Přichází Ordis 3
Aktivní AI a světová expanze